Zkusme se zamyslet, jak vypadá konzumace jídla v naší vlastní rodině. Jak

často se scházíme ke společnému stolování, jak stůl upravujeme, kdo se sta–

rá o „kulturu stolování“, kdo jídlo připravuje, jak ostatní participují? Jak

probíhá konverzace u jídla?Jsou respektovány odlišné chutě jednotlivců? Je

společné jídlo vnímáno pozitivně všemi zúčastněnými, nebo ho pouze někdo

vynucuje a iniciuje?

Stejně významné jsou i spánkové rituály či ukládání dětí ke spánku.

Spánkové rituály si často neseme z dětství po celý život. Jsou velmi vý–

znamné nejen pro somatické zdraví, ale též pro zdraví psychické či v krát–

kodobém horizontu pro naše bezprostřední následné pocity nebo výkonnost

druhý den. 

Rituály v průběhu roku 

Tyto rituály často souvisejí s konkrétní společností, v níž rodina žije,

s geografickými podmínkami, s materiálním zázemím apod. Příkladně

symbolem Vánoc je u nás smrček či borovice, ale na jihu Francie či v Itálii

je to citron. Narozeniny v Dánsku se slaví tím, že se dá na stůl dánská vlaj–

ka a oslavenci se zpívá. Český zvyk „dát si hobla“ sice již moc rozšířen

není, ale jistě si na něj mnozí vzpomenou.

Dále jsou to rituály navazující na střídání ročních období ­ vítání jara,

na sklizení klíčové plodiny v oblasti, která znamená tamní obživu či věhlas ­

vinobraní, sklizeň oliv, rituály vycházející z víry lidí ­ pouti na posvátná

místa, z jejich obav ­ vynášení Morany. Za nejvýznamnější lze považovat

Vánoce, Velikonoce, dožínky, ale též svátky stabilizující místo člověka

v širším společenství ­ slavení narozenin a svátků. 

Tyto rituály uchovávají hodnoty, vyznání a vize rodiny, odhalují normy

rodiny, napomáhají orientaci v čase, poskytují bezpečí, posilují pocit vlast–

ní hodnoty (Sobotková, 2003).

Existuje též mnoho tzv. přechodových rituálů rodiny, které mají za úkol

především usnadnit proces změny či významného životního zlomu. Patří

mezi ně příkladně svatba, narození dítěte, křest, vstup dítěte do školy, odchod

do důchodu či přijetí smrti v rodině a rituály spojené se smrtí a umíráním.

Závěrem lze shrnout, že rituály mají v životě jednotlivce i společnosti

významné a trvalé místo, a ačkoliv se zdá, že vzhledem k současnému ži–

votnímu tempu, vyznávaným hodnotám a dalším aktuálním celospolečen–

ským jevům (příkladně možnost neosobní multimediální komunikace) ustu–

pují do pozadí v životě rodiny i společnosti, jedná se pravděpodobně pouze

83